Dnes ráno se za mnou stavil jeden kamarád. Při kávě jsme si povídali o životě, rodině, výzvách… A najednou zvážněl. Hned jsem zbystřil a postupně jsem začal odkrývat vrstvy emocí. „Co je, co se děje? Nějak ses zasekl,“ řekl jsem. „Ne, ne, to je v pohodě, jen jsem se zamyslel,“ odpověděl mi. „A o čem jsi přemýšlel? Trápí tě něco?“ pokračoval jsem se svými otázkami. „Ani ne,“ řekl takovým divným hlasem. Vyzvídal jsem dál. „Trochu mě znepokojuje moje váha, zadýchávám se do schodů. Trvalo mi dost dlouho, než jsem chytil dech, když jsme vyšli tady k tobě do druhého patra. Dost mě to štve a nevím, co dělat. Teda vlastně vím, ale nevím, jak začít.“ „Uff, to je docela v pohodě, bál jsem se, že jde o něco vážnějšího. Ale tohle ti snadno vysvětlím,“ uklidnil jsem ho. Mám rád dny, kdy mohu být něčím nápomocný. Zdravá strava, hubnutí, tvorba návyků nebo práce na sobě jsou témata, při nichž se cítím ve své kůži.

To zlozvyky vám způsobují problémy

Začal jsem s vysvětlováním tím, že je dobré poznat svůj stávající stav. Většina lidí jenom hledá nějaké zaručené řešení, ale neuvědomují si, že jsou to jejich pravidelné návyky, co jim s největší pravděpodobností způsobuje problémy, které je nejvíc trápí. Sepsání toho, co běžně snídáte, obědváte, večeříte nebo svačíte je tedy prvním krokem, který by každý, kdo chce začít třeba hubnout, měl udělat. Kamarád mi začal vykládat svůj jídelníček a najednou sám přišel na to, že jí hodně pečiva, ale vynechává zeleninu a ovoce. Jeho denní pitný režim spočívá v pití čtyř káv a nějaké limonády k obědu.

Denně máme k dispozici jednu sklenku vůle a je na nás, abychom se rozhodli k čemu ji využijeme.

Psst! Někdo už vám prošlapal cestu

Poté jsme přešli od jídelníčku k nemocem. Uvědomil si, že za jeho častými chřipkami a angínami stojí již zmíněná nepřítomnost ovoce a zeleniny v jeho jídelníčku. Nedělají mu dobře ani pozdní večeře a s tím související neklidný spánek… Když si propojil svůj neklidný spánek se svým podrážděním, tak pochopil, že i poslední část mozaiky jeho života, která ho teď trápila, je důsledkem něčeho, co by mohl mít pod kontrolou. Najednou mu všechno došlo. Může si změnit život a být spokojený, jen musí nějak začít. Ale jak, aby mu nevychladlo nadšení a udržel si vůli a motivaci? S člověkem, který si uvědomí, že věci by se měly měnit, protože stávající nastavení negativně ovlivňuje jeho život, se pracuje snadno. Každý, kdo stojí před nějakou cestou, se potřebuje nejdříve uklidnit. Skvěle pomáhá například vědomí, že někdo před ním to už dokázal a že není těžké vše napodobit.

Znám spoustu příběhů vyprávěných mými klienty, kteří si podobnou cestou prošli. Změny, pro něž se rozhodli, jim prospěly. Každý příběh je svým dílem ujištěním pro budoucí odvážlivce. Když jsem je kamarádovi zmiňoval, vždy jsem zdůraznil nějakou podobnost s jeho situací. Slyší-li člověk poprvé informace, které by mu mohly umožnit dosáhnout cíle, začne tak trochu tát. Uvolňuje se a jeho sebedůvěra narůstá. Přichází čas pracovat s parametrem, který hraje důležitou roli v celém procesu změny. Tím parametrem je vůle. Ano. Vůle je jedním ze tří částí lidského těla člověka (emoce, myšlení a vůle). Kdo chce něco měnit ve svém životě, měl by se s vůlí naučit pracovat. Samozřejmě, že by neměl opomenout také emoce a myšlení.

Myslíš, že bych měl začít makat?

Ze svých zkušeností vím, že když se odhodláme měnit podstatné věci, tak se výsledky začnou podstatně odrážet do života a vše nás podstatně víc těší. „První vyřeš to, čeho máš nejvíc.“ Podíval se na mě. „Myslíš, že bych měl začít makat?“ „Co? Jak to myslíš,“ odpovídám mu. „Nejvíc mám tuku, a proto bych se měl na něj vrhnout,“ řekl. Uklidnil jsem ho, že tuku rozhodně nemá nejvíc. Vysvětlil jsem mu, že nejvíc máme v těle vody a jeho pitný režim je paradoxně na nule, takže jeho úprava by byla skvělým začátkem. Nastavit správný pitný režim většinou není složité. Stačí si vynásobit svou váhu v kilogramech 30 mililitry a dostaneme optimální denní objem vody, kterou bychom měli pozřít. Pak už stačí stanovený objem dodržovat. Postupně si každý najde svůj „styl“ a nástroje, kterými by mohl kýženého optima dosáhnout. Za čtrnáct dnů se objeví i žízeň a začíná proto odpadat takové to nucení se do pití. Našli jsme bod, kdy už, díky tomu, že cítíme žízeň, nepotřebujeme nebo přestáváme potřebovat vůli na tvorbu pitného režimu. Svou vlastní vůli nicméně pořád máme a můžeme ji proto teď vynaložit na něco jiného.

Našli jsme bod, kdy už, díky tomu, že cítíme žízeň, nepotřebujeme nebo přestáváme potřebovat vůli na tvorbu pitného režimu. Svou vlastní vůli nicméně pořád máme a můžeme ji proto teď vynaložit na něco jiného.

Tohle by měli učit na školách!

Znovunalezenou vůli nyní upotřebíme na tvorbu dalšího návyku. Může jím být pravidelná konzumace zeleniny, kterou se snažíme k jídlu pravidelně přidávat. Když se návyk na požívání zeleniny stane automatický, postupně si „naordinujeme“ ovoce, půsty, cvičení nebo cokoli dalšího, co bude pro náš život prospěšné. „Tohle by měli učit na školách,“ vydechl radostně kamarád. Zkuste se i vy řídit podle uvedených rad. Stačí, když:

  • Popíšete detaily toho, co snídáte, obědváte, večeříte a svačíte.
  • Napíšete, co vás zdravotně trápí.
  • Začnete s něčím velkým, třeba s pitným režimem.

Pokud se vám líbily myšlenky, které jsem formuloval výše, mohl by vás zaujmout i můj e-book. Tato elektronická kniha má název Pět důvodů chutí na sladké a je ke stažení zdarma na mých webových stránkách.

Článek byl původně zveřejněn na serveru parlamentnilisty.cz

Pin It on Pinterest

Share This