Při hubnutí si dejte pozor na pocit jistoty a jemu podobné stavy, protože s tím, jestli máte pravdu nebo ne, nemají nic společného. Jinak vám hrozí časté úskalí úspěšného hubnutí, které vás nejenom zastaví, ale může i otočit výsledky ve váš neprospěch.
Víte o tom, že něco na první pohled zřejmé a logické může být vlastně nebezpečné? Ale ne Richarde, tos přehnal! Chceš nám říct, že pokaždé, když se nám zdá být něco logické a zřejmé, tak se nad tím máme zamýšlet, abychom se přesvědčili, jestli je to skutečně pravdou? I tehdy, když se nám něco zdá být jedinou možnou cestou pro řešení hubnutí? Tou jedinou správnou? Ano, bohužel je to tak, protože můžete spadnout do jednoho z úskalí hubnutí a zmenšujete si tím šanci na dosažení vysněného výsledku.
Jediná naše odlišnost
To, čím se lišíme od zvířat, je naše schopnost racionálně myslet. Zvažovat možnosti, příčiny, a opatrně tvořit názory, přesvědčení a rozhodnutí. Můžeme si vzít jakýkoli názor nebo postoj, který máme a můžeme kdykoli logicky odůvodnit, proč je správný. Můžeme k tomu dokonce poskytnout i různé důkazy. Jediným problémem v takových situacích je, že pocit, že mám pravdu, je mnohem více pocitem, než výsledkem procesu myšlení. Robert Burton ve své knize On being Certain ( O býti si jistým) řekl: „Pocit jistoty a jemu podobné stavy ‚poznání toho, co víme‘, vyplývají z nedobrovolných mozkových mechanismů, které, jako láska nebo hněv, fungují nezávisle na rozumu“. Bez ohledu na to, jak jistě se cítíte, nejde o vědomou volbu, ani o myšlenkový proces, jde pouze o emoci.
Nepleťte si pocity s logikou
Takže vaše pocity, že máte v něčem pravdu, nejsou výsledkem myšlenkových procesů, nebo výsledkem procesu uvažování, ale jsou to pouhé emoce, které s tím, jestli máte pravdu nebo ne, nemají nic společného. Měl jsem klientku Annu, která si mě objednala na diagnostiku příčiny nadváhy. Prozradila mi, že snídala většinou sušenky Bebe, dopoledne si dala ještě jedno latté, k obědu většinou přílohy a maso, po obědě proteinovou nebo jinou „zdravou“ tyčinku a k večeři chleba se šunkou nebo se sýrem. Cvičila třikrát týdně a chodila pěšky do práce, což jí denně zabralo cca hodinu chůze. Žádné výsledky, právě naopak. Když jsem jí řekl, že příčinou její nadváhy je nadbytek sacharidů, které vytvořily časem inzulínovou intoleranci, byla moc překvapená. Myslela si totiž, že měla málo pohybu. Pamatuji si, jak mi tenkrát těsně před tím, než jsme se rozloučili, řekla, že je to divné, protože měla vždy pocit, že jí dobře. Její dobrý pocit se stal úskalím jejího hubnutí.
Dobrý pocit vs. Pravda
Zeptal jsem se jí tedy, jestli si vzpomíná na ten pocit, který měla, když jsem jí řekl, že příčinou její nadváhy nebyl nedostatek pohybu, ale skladba jejího jídla. „Ano“, řekla, „byl to takový nepříjemný trapný pocit“. Odpověděl jsem jí, že takto se můžeme cítit, když zjistíme, že jsme se spletli. Poté jsem jí položil ještě jednu otázku, a to, jaký má pocit, když se o něčem rozhoduje a neví jak. Řekla, že si myslí, že u toho nemá žádný specifický pocit.
Věříme více pocitům než rozumu?
Daniel Kahnemann shrnul jeden z jeho klíčových závěrů takto: „naše nadměrná důvěra v to, čemu věříme a naše zjevná neschopnost odhalit to, potvrzují plný rozsah naší nevědomosti a nejistoty ve světě, ve kterém žijeme“. Je jasné, že kdybychom věděli, že se neustále mýlíme, tak by nás to mohlo paralyzovat ve vývoji. Anna měla pocit, že jedla dobře, a ten pocit nevycházel z žádné analýzy, z žádného zkoumání, pouze z dobrého pocitu. Na základě tohoto pocitu se dobelhala k 20 kilogramům nadváhy.
Uvězněni emocemi
Toto úskalí úspěšného hubnutí, že konáme správně nebo že máme pravdu, je často vězením, které pro nás připravují naše emoce. Otevřenost novým myšlenkám a zvědavost, které by nás mohli osvobodit a posunout, jsou před námi uzavřené.
Věřili tolik své pravdě
Věda je plná příkladů, kdy jsme jako lidé měli pravdu, ale stálo nás to spoustu problémů, nebo dokonce i lidských životů… Jeden z nich, který mě napadá, je i objev pana Ignaze Semmelweise v roce 1847, který se týkal obyčejného mytí rukou. Byl lékařem ve Vídeňské porodnici a uchvátila jej otázka, proč v jedné nemocnici ženy umírají na dětskou horečku více než ve druhé. Nevěřil, že existuje tato horečka, i přesto, že všichni ostatní ano. Jeho zkoumání ho přivedlo k závěru, že pečlivé mytí rukou a nástrojů dramaticky snižuje počet úmrtí na zmíněnou „horečku“. Bohužel pro něj a vídeňské ženy, jeho kolegové byli natolik přesvědčeni o své pravdě, že naprosto ignorovali jeho závěry. Jeho frustrace jej přivedla doslova k šílenství. Skončil v ústavu pro mentálně postižené. Dnes je tato myšlenka zřejmá a nenechá nikoho na pochybách. Ušetřila už miliony lidských životů, ale v čase pana Semmelweise se zdála všem absurdní.
Dobrý pocit může přinést nechtěné úskalí
To, že z toho máme dobrý pocit, neznamená, že máme pravdu. Pocit, že něco víme, je skvělý. Jsme nad věcí a víme jak dál. To v čem je tento pocit špatný, je, že nijak nesouvisí s tím, jestli máme pravdu. Někdy máte pocit, že máte pravdu a mýlíte se, a jindy máte zase pravdu. Z tohoto úskalí hubnutí můžete mít i ranní „kocovinu“ jako Anna. Druhý den mi volala a řekla, že se cítí velice špatně, jakoby to včera přehnala s alkoholem a přitom nic nepila.
Upřímné odpovědi Vás posunou k pravdě
Ve své práci vím, že správné otázky mohou pomoci odhalit hodně temné kouty duše a v tomto případě je tomu zrovna tak. Myslím, že při těch důležitých rozhodnutích, kterým odhodlání hubnout nepochybně je, je důležitá otázka, kterou byste si mohli začít klást: „Čemu tedy věřím?“ Každý máme své větičky. Svá přesvědčení. Například „Jím dobře a nemusím to měnit“ nebo „Mám dostatek spánku“. To všechno mohou být větičky, které zní jako pravda, ale…pravdou být nemusí.
Někdy se o sobě potřebujeme také něco nového dozvědět
Otázky, na které si sami sobě odpovídáme, nás většinou uzemní. S nohami na zemi jsme schopnější se podívat na náš život a naplánovat si další oblasti našeho rozvoje, našich nových cílů, toho co chceme změnit, nebo to čemu se chceme vyhnout. Druhou otázkou, která Vám odhalí ten prostor, ve kterém se při hledání odpovědí budete pohybovat, je: „Jak se v tomto případě mohu mýlit?“ Můžeme odhalit množství předpokladů, se kterými vstupujeme do života. Upřímná odpověď nám však nasměruje naše úsilí směrem nám samotným a od často chybných předpokladů.
Za lepší lidi
Tyto otázky i Anně pomohly odhalit toto úskalí hubnutí, do kterého ji dostaly její emoce. Tohle odhalení, že pocit, že vím, byl jenom pocitem bez špetky myšlení, pro ní bylo natolik pozitivní, že se stala jednou z mých nejrychleji se měnících klientek. Měnila se mi z týdne na týden, rovnou před očima. Pamatuji si, že byla natolik zvídavá, až to bylo nakažlivé. A dny, kdy nevytáhla svoji oblíbenou otázku „Jak se v tomto případě mohu mýlit?“, by se daly spočítat na prstech jedné ruky:-). Opravdu věřím, že o tomto úskalí z nás může udělat lepší lidi a přinést nám lepší výsledky. Nejenom v hubnutí. To je má zkušenost.
Každá změna má svůj čas. Je možné, že čas na Vaši změnu dozrál právě teď. Pokud je to tak, zavolejte mi a rád Vám s ní pomůžu, aby Vás nějaká pastička na cestě ke svým cílům nezastavila. Zavolejte mi a domluvíme se, jak bychom to provedli. Moje číslo: 736 766 878.
