Většina z nás si myslí, že ve většině věcí má většinou pravdu, aniž by však o tom vůbec přemýšlela. Když se rozhodujeme, pouze pociťujeme, že máme pravdu a nepřemýšlíme. A s takto získanými závěry se vrhat do výživy nedoporučuji.
Pro dnešní článek si na úvod vypůjčím tvorbu Portie Nelson, která napsala autobiografii v pěti krátkých kapitolách Na mém chodníku je díra – románek sebepoznání.
I.
Kráčím po ulici. V chodníku je hluboká díra. Padám dovnitř. Jsem ztracena. Jsem bezmocná. Není to moje chyba. Najít cestu ven trvá věčně.
II.
Kráčím stejnou ulicí. V chodníku je hluboká díra. Stále to nevidím. Znovu padám dovnitř. Nemůžu uvěřit, že jsem na stejném místě. Není to moje chyba. Stále trvá dlouho, než se dostanu ven.
III.
Kráčím stejnou ulicí. V chodníku je hluboká díra. Vidím to tam, ale padám dovnitř. Je to návyk. Je to moje chyba. Vím, kde jsem. Okamžitě vylezu.
IV.
Jdu stejnou ulicí. V chodníku je hluboká díra. Jdu kolem ní.
V.
Jdu po jiné ulici.
Do jakých děr padáte Vy?
Možná, že Vás také napadají situace, ve kterých padáte do pomyslných děr znovu a znovu. Stejně tak to bylo i v případě mé klientky Soni. S tou jsem se poprvé potkal na jaře v jedné kavárně na Andělu. Když mi začala vyprávět svůj příběh, tak mi automaticky naběhla tato autobiografie od paní Nelson. I paní Soňa o výživě věděla hodně, ale její iluze a zkreslení, kterých se nemohla zbavit, ji dostali až do stadia hodně velké nadváhy. Možná si řeknete, že byla asi jednodušším člověkem, ale není tomu tak, paní Soňa byla vzdělaná a vysoce postavená manažerka. Vzpomněl jsem si v této souvislosti na sebe, protože před lety se i u mě často opakoval vzoreček postavený na tom, že jsem chtěl udělat věci pro své dcery na maximum, na způsob „zařiď to tak, jak by to mělo být, dyť to přece umíš nejlíp“. Snažil jsem se tenkrát řešit jejich problémy nebo záležitosti, o kterých jsem si myslel, že jsou k řešení. Dokonce jsem si někdy i myslel, že to je moje hlavní práce jakožto rodiče. Znáte to. Dokud jsi pod mou střechou…Achhh!!!
Máte tedy nějaké vzorečky, které se opakují?
Víte proč se to děje, že padáme neustále do té stejné díry? Někdy se možná tak moc snažíme přijít na to, jak ten problém jednou provždy vyřešit, že si jej pořád dokola vytváříme. Jindy chceme vyřešit všechno snadno a rychle, aby vše bylo, jak má být, abychom konečně pocítili bezpečí. A nebo se někomu dokonce ta díra může líbit J. Když jsem o tom přemýšlel a četl jsem o tom několik knih, došel jsem k závěru, že takové chování je spojené se složitostí světa. Se složitostí společnosti, ve které se nacházíme. Všichni máme tolik věcí, které si chceme zapamatovat a dělat je, ale na konci dne se nám z toho většina nejenom nepovede, ale uděláme přesný opak toho, co jsme chtěli. Známe spoustu tipů a triků, doplňků, vitamínů, minerálů, receptů, které se nám pořád dokola nabízí k vyřešení našich zdravotních problémů, nadváhy, nebo únavy. Najít však v tomto složitém světě něco, co by nám pomohlo nasměřovat naše úsilí směrem, který by neustále vylepšoval naše zdraví, vitalitu, váhu a sebevědomí je doslova nadlidský úkol, protože nás naše tělo a mysl tlačí do směrů, které nám škodí. Právě jsme opustili období Vánoc, ve kterém jsme to zažili všichni bez výjimky.
Jak čelit složitosti světa, a využít jí k našemu rozvoji a růstu?
Odpojit se od toho, jak naše mozky a těla fungují, aby nám zjednodušili věci, aby nás chránili před složitostí, lze pouze tehdy, když si ty typy iluzí a zkreslení uvědomíme a postupně je začneme odstraňovat. Naše mozky se vyvinuli do stádia, kdy nás řídí, jak nejvíc to jde, směrem od složitostí, kterým čelíme. Protože život v průběhu celé evoluce byl jednoduše o přežití. Teď jsme se však vyvinuli do světa, který je o hodně složitější, než ten ze kterého jsme se vyvinuli, a proto se naše myšlení v určitých složitějších situacích, a oblastech těžších na chápání, transformovalo k vytváření iluzí a zkreslení.
Naše „tovární“ nastavení
Podle Daniela Kahnemana (nositele Nobelovy ceny) je naše výchozí nastavení, že máme pravdu. Jeho dílo by se dalo shrnout asi takto: Většina z nás si myslí, že ve většině věcí má většinou pravdu, aniž by však o tom vůbec přemýšlela. Tohle nastavení je velmi užitečné, když jsme v jednoduchém světě, kde potřebujeme rychlé a jednoduché řešení, ale totálně nepoužitelné ve světě složitém. Ve výživě je to velice složité, může zasahovat do návyků, psychiky, myšlení, závislostí, a ovlivňovat naše fyziologické procesy a tvořit nemoci. Není tam bohužel moc místa pro zjednodušování. A ty případy, kdy nám náš mozek dává pocit, že máme pravdu, jsou pro nás skoro vždy škodlivé.
Nepleťte si dobrý pocit s tím, že něco víte
Dobrý pocit, který paní Soňa měla z toho, že si na farmářských trzích kupovala koláče, nebo když si ke svačině dávala pouze superdrahé proteinové tyčinky a zapíjela je kávou s organickým mlékem, to vše jí bylo k ničemu. Popletení si toho, že mám dobrý pocit s tím, že mám pravdu, je iluzí, kterou pro nás náš mozek má vždy, když čelíme nějaké složitosti. A paní Soňa byla její obětí, protože bez ohledu na organické mléko a buchty z farmářských trhů, její tělo reagovalo na to, co do něj dala a ne na základě toho jak to, co do něj dala, bylo kvalitní.
Přemýšlíme myšlením a ne pocity
Robert Burton je neurologem, který napsal knihu Na jistotu a zajímá se právě o zkoumání pociťování jistoty nebo pravdy, a to co našel a prokázal je, že pocit jistoty a pocit vědění (toho, že něco víme) je pouhou emocí. Stejně jako úzkost, nebo podráždění. Vzniká jako odpověď na stimul, ale není to kognitivní (myšlenkový), ale emocionální proces. Až po tomto pocitu začneme přemýšlet. Ne však o rozhodnutí, ale o argumentech, které mají za cíl podpořit naše emoční rozhodnutí. Děje se to tak rychle, že nejsme schopni si to uvědomit. Jakmile ten proces proběhne, tak se uzavíráme vůči dalším informacím, možnostem připustit, že nemáme pravdu.
Energetická úspora mozku
Vypadá to, jakoby nás náš vlastní mozek chránil před učením, před tím být nevyrovnaný. Mozek sám se podílí cca 20 % na našem energetickém výdeji. Je možné, že právě proto, že jsme přešli na zemědělskou stravu, která nám neumožňovala poskytnout mozku kvalitní cukry (kterými předtím byly cukry z ovoce), se nás náš mozek naučil chránit před přemýšlením tím, že nahodí pocit pravdy, abychom nemuseli přemýšlet a ušetřili energii na něco jiného. Uvědomte si, že podobné iluze a zkreslení máme všichni. Stojí za to prozkoumat, ve kterých oblastech výživy věříme raději pocitu pravdy, než nějakému závěru, na který bychom přišli přemýšlením. Můžeme tím odhalit oblasti, které nám zhoršují vitalitu a/nebo naše sebevědomí.
Jak z těchto iluzí vyskočit?
S paní Soňou jsme se snažili její iluze zpracovat dvěma cestami. Myslím, že tyto iluze a zkreslení se dají vyřešit dobrými otázkami, na které si člověk musí vědomě odpovídat. Z toho se pak může vytvořit návyk, který kognitivní funkce posilní. Tou první otázkou je: „Čemu věřím a jak se mohu mýlit?“ Někdy nám už první část otázky může pomoci osvětlit náš problém. Tím, že o tom přemýšlíme jako o přesvědčení, nebo o tom čemu věříme, získáme od toho jakýsi odstup, který nám pomůže nasměřovat myšlení správným směrem. U paní Soni to bylo velice rychlé, protože s odstupem pochopila, že největší část jejích koláčů, které si kupovala na trzích, byl stejně cukr a mouka a ty mají v těle stejnou cestu a fyziologickou odpověď bez ohledu na jejich kvalitu.
Která ze tří odpovědí je nej?
Druhou oblastí, na kterou se můžeme po objasnění našich přesvědčení nebo toho, čemu věříme, soustředit, jsou struktury našich odpovědí. Vím o třech typech odpovědí. Tím prvním typem je bránění se a hledání argumentů, proč máme pravdu. Tím druhým je hledání způsobů, jak to, co jsme tím rozhodnutím zpackali, rychle napravit a ten třetí, který nás může posunout nejvíc je poslouchání s cílem něco se o sobě dovědět a naučit. A právě kultivace návyku poslouchat je v tomto případě klíčová, protože odstraňuje automatické cestičky, jež vedou k pocitům pravdy.
Jak vidíte, jsou to složité věci, které nelze vysvětlit ve dvou odstavcích. Věřím, že i tato příčina nadváhy může být pro Vás poučná, nejenom z pohledu zdravé výživy ale i z pohledu jiných životních situací.
Pokud jste ji odhalili jako možnou příčinu Vašich problémů a chtěli byste s tím pomoci, tak mi zavolejte na 736 766 878, nebo mi napište e-mail, rád Vám s tím pomůžu.
