Bez sebepoznání to nemá smysl

Vycházím z nedostatku, ze zdravého rozumu, z morálky a z rodinného prostředí. Přeji si dostatek. Všechny morální parametry mojí osobnosti jsou ve mně zakotveny již od dětství, z výchovy. Jsou to veliké hradby, které mi nedovolí dělat nemorální věci. Které mi umožní věnovat se rozvoji, ne obraně a tvorbě argumentů, které mi umožní chovat se nemorálně. Chovat se nesprávně. Je to o tom, že pokud nemáš dobré základy, nemůžeš na nich nic postavět. A pokud chceš vůbec něco stavět, tak musíš mít cíl. Život bez cíle je život někoho jiného. Ne tvůj.

Někdo by si řekl, že si vytvoří cíl. Ale jak pozná, že ten cíl je jeho? Jak pozná, že tento cíl jej bude naplňovat? Neví. Většina lidí neví, jak si stanovit cíl, a ani nepozná, jestli ten cíl je pravý a bude jej naplňovat. Nepřemýšlí o tom, že když si stanoví nesprávný cíl, pak jej to po nějaké době přestane naplňovat a že by to mohlo být tím, že si v prvé řadě stanovili nesprávný cíl. Oni to jednoduše uzavřou tak, že cíle jsou blbost. Ovšem, já musím konstatovat, že to oni jsou blbost, naplněná až po okraj.

Lidí, kteří chtějí na počkání radit ostatním o tom, co je pro ně dobré, ale nedokáží si přiznat, že jejich nejoblíbenější barvou je růžová. Kdyby to přiznali, tak co by si jiní o tom pomysleli. Jejich nejoblíbenější jídlo jsou špagety se sýrem, ale oni chtějí vypadat před ostatníma mnohem zajímavěji a proto je najednou jejich nejoblíbenější jídlo krevetový koktejl. Pokud se jich zeptáte, kdy jej měli naposledy, odpoví, že vlastně ani neví kdy.

 Nejoblíbenější? Opravdu? To jste na to zapomněli? Kdo se chce poznat lépe, musí o sobě znát všechny detaily. Musí poznat systém, musí vědět, jak pozná, že něco je pro něj dobré a něco zase špatné. Jak to pozná? Podle svých pocitů? Nebo nějak jinak? A co mu ty pocity říkají?

Je prostě důležité udělat to, co jste se již dávno měli naučit ve škole, nebo doma s rodiči. Sebepoznání. Poznat základy osobnosti, poznat svoje sny a proč je mám. Poznat věci, které nesnáším. A tam začíná opravdový život. Opravdový proto, že se konečně začne zakládat na pravdě. Na tom, co je pravda. Člověk začne dělat to, co je pro něj dobré, ne to, co je dobré pro někoho jiného, protože to, co je dobré pro někoho jiného, je i život někoho jiného.

Přestane dělat věci, které dělal jenom proto, aby potěšil ostatní, i když mu ostatní za to nijak zvlášť neděkovali. A začne žít svůj život. Samozřejmě, že to nebude hned a naplno. Všechny ty struktury, které si postavil na falešných a nepravdivých informacích, musí zrušit. Musí je ukončit, přestavět, změnit. A zároveň, až když se trochu pozná líp, může začít tvořit svoje cíle, získá přístup ke svým opravdickým touhám a cílům a ke svému poslání. Až teprve tehdy to budou pravé cíle, které s ním budou rezonovat, až do poslední minuty jejich naplnění.