Konečně jsme si vydechli z náporu počátku školního roku a hned na nás vyskočili další problémy. Karantény, blížící se chřipková sezóna a další informace, které nás oddalují od našich cílů.
Dnes bych se chtěl rozepsat o stanovování cílů, protože doba začíná být opět hektická a v takové době jsou důležitá tři slova. CÍL. VNÍMAVOST. PRUŽNOST. Cíl znamená jeho stanovení tak, aby to byl skutečný cíl a zároveň, aby byl v souladu s Vámi. Vnímavost znamená vnímat to co se děje, to co cíle ovlivňuje, nebo do nich zasahuje, ale nemůžete to ovlivnit, zastavit ani řídit. A pružnost znamená naučit se na to, co ovlivňovat nemůžete, ale zasahuje do Vašich cílů, pružně reagovat tím, co ovlivňovat umíte a můžete. Spousta lidí se nezamýšlí nad tím, jaké si stanovují cíle. Jestli jsou to správné cíle. Jestli jsou to skutečně cíle a ne prostředky, jako například peníze, nebo kilogramy váhy. Peníze, například nemůžou být nikdy dobrým cílem, protože jsou jenom oběživem, které není udržitelné v čase. Jednoho dne peníze máte, pak si koupíte domek a najednou peníze nemáte.
Já ale fakt chci zhubnout!
Chápu. Existuje spousta lidí, co si myslí, že zhubnout je cíl, mít peníze je cíl a přitom pravda je někde jinde. Na vině nejsou jenom časopisy, které se na příkladech celebrit snaží lidem vyvolat neuspokojené emoce a propojit je s nějakým výrobkem. Nedávno jsem potkal několik podnikatelů, u kterých jsem viděl, že se zase jedné firmě povedlo v nich vyvolat pocit úspěchu a propojit jej s předraženým notebookem iMac-em. Nechci jimi v žádném případě opovrhovat, protože se mi to děje stejně. Všichni, co si jej koupili, z něj mají prý dobrý pocit, ale kdy se pro něj rozhodli a na základě čeho, to si málokdo z nich uvědomuje. A skoro nikdo z nich si neuvědomuje, že se o tom, že je ten notebook super, mohli rozhodnout až na základě své zkušenosti, tedy až v okamžiku, když si ten notebook koupili. To je jako byste se rozhodli, že se s nějakou neznámou holkou oženíte (nebo že si vezmete za manžela naprosto neznámého kluka) a až poté s nimi začnete chodit a vzájemně se seznamovat. Všem však po svatbě budete tvrdit, jaký je ten manžel/manželka super.
Jak je to s hubnutím? Zhubnout není cíl?
S hubnutím je to stejně. Chci zhubnout, není cíl. Chcete něco, co v podstatě ani nepotřebujete, protože to co doopravdy potřebujete, je něco jiného, ale potom když toho náhodou dosáhnete, tak o tom začnete tvrdit, že to je super, protože to už vlastně máte. A stejně jako v případě s tím iMacem, i tady je lepší se zamyslet nad tím, kdo jste, co je pro Vás důležité a co chcete ještě před tím, než začnete něco dělat. Je to proto, abyste nepodlehli falešným přesvědčením, které si cestou k takzvanému cíli budete moci jenom racionalizovat, abyste si nemuseli přiznat, že jste se rozhodli pro špatný cíl.
Odhoďte svá falešná přesvědčení o sobě
Chci být štíhlá, mít dobrou postavu – to jsou časté takzvané „důvody“. Proč byste však potřebovali mít dobrou postavu? Představte si, že jedna moje známá onemocněla rakovinou, zhubla 40 kilogramů a byla štíhlá, hodně štíhlá. Tohle byste chtěli? Asi ne. Z pohledu své práce vnímám dva typy cílů. Ten první je: Chci se něčemu vyhnout. Ten druhý je: Chci něčeho dosáhnout. Jakmile se něčemu chcete vyhnout například cukrovce, která může vzniknout z nadváhy, tak ten cíl vlastně znamená, že potřebujete dělat něco, čehož výsledkem bude stav bez cukrovky. Ale ne pouze na jeden den, nebo na měsíc a chcete stav bez cukrovky napořád. Stejně tak je to s cílem, který chcete dosáhnout. Chcete jej dosáhnout, jako například, že se chcete naučit hrát na kytaru, nebo naučit se malovat. Ale ne v transu, abyste kvůli tomu museli požít nějaké drogy a jednorázově namalovali nějaký obraz, ale chcete se naučit určité nové dovednosti, postavené na znalostech, které Vás v tom, čemu se chcete vyhnout, nebo čeho chcete dosáhnout, udrží.
A záleží na tom?
Na první pohled to vypadá, že ani ne. Ale jakmile se blíže podíváte na to, co jsou Vaše cíle, tak Vám bude jasné, že to jaký cíl si stanovíte, je nesmírně důležité pro pocit naplněnosti a štěstí. Jako příklad bych uvedl jednu moji klientku, která chtěla zhubnout asi 18 kilogramů. Když jsem se jí snažil vysvětlit, že to není cíl, řekla mi o tom, že snívá o krásné postavě, kterou si dle vzoru jednoho článku vizualizuje každý den. Prošla už několik diet, ale pořád se jí nedařilo a chtěla vědět, jaká je příčina její nadváhy, protože jsem o tom někde psal, že je to důležité. Řekla mi, že když měla kolem sedmi let, že se její rodiče rozvedli a začala nabírat na váze. Pak začala chodit na víceletý gympl, kde se jí moc nedařilo, ale nakonec se dostala i na vysokou školu, kde brali bez přijímaček. Z ní odešla, začala studovat fyzioterapii, ale z ní taky odešla, pak se ale na stejnou školu znovu vrátila a na popud svého přítele začala tu školu studovat ještě jednou. Pak z ní taky odešla a teď pracuje v restauraci.
Tři otázky Vás mohou dostat do hlubšího chápání
Položil jsem jí tři otázky, které ji pomohly uvědomit si její cíl na hlubší úrovni. Tou první byla otázka, jestli nemá velký stres, protože podle toho, co se od sedmi let dělo v jejím životě to vypadalo, že asi má. Přiznala to a hned následovala má druhá otázka k tomu, s čím dlouhodobý stres souvisí. S pamětí. Moje druhá otázka byla, nemáte problémy s pamětí? Víte ono je to tak, že když jsme ve stresu, tak tělo je v sympatickém nervovém okruhu, který řídí mozkový kmen a ten má pouze dvě hlavní reakce – útěk a nebo útok. To by nebylo až tak špatné, ale v takových případech nemáme dosah k vyšším kognitivním schopnostem, jakými jsou například paměť a logické myšlení. Znovu mi odpověděla, že problémy s pamětí má. A nakonec přišla poslední otázka a tou byla: A opravdu to nejdůležitější, co teď chcete, je zhubnout? Když je člověk uvolněný a dovolí si přemýšlet o sobě, tak dokáže vyskočit ze stresu a když vyskočí ze stresu, tak může využívat paměť a logiku a s těmito nástroji se takové cíle jako je zhubnout 18 kilogramů oproti osmnáctiletému stresu a problémy s pamětí ve třiceti zdají nicotné. Ale nemyslete si, že všichni to mají stejně, každý je jiný. S každým je nevyhnutné pracovat individuálně, aby si našel svůj problém a hlavně, aby jej dokázal uchopit.
A nemusíme tedy vůbec hubnout?
Ne, to jsem tím nemyslel, ale například když bych to mohl ještě dovysvětlit na tom případu mé klientky, pokud by chtěla jenom hubnout, tak by jí to díky tomu, že to není cíl, ještě dalších pár let nešlo. Nebo šlo, ale s vypětím sil, a jojo efekt by se postaral o návrat do původního stavu. Víte, když se ženete za něčím, co není opravdový cíl tak jediné, co ztrácíte, nejsou kila, ale motivace. Jakmile však klientka pochopila, co je pro ni důležité, tedy jaký problém by měla řešit, tak se přirozeně začala učit pracovat se stresem, začalo se jí dařit vyskakovat ze stresu a to jí umožnilo přepnout na logiku a paměť a díky tomu i sebereflexi a začala i víc vnímat, kdo je. Dařilo se jí ten stres pravidelně vypínat, a to první co zpozorovala, bylo, že se jí zlepšila paměť. Následně se i logické myšlení dostávalo častěji do jejího života a s tím souvisela i její další volba stravy, díky čemu se zlepšilo i trávení. K trávení se přidalo vylučování a najednou měla skvělý výsledek. 15 kilo dolů.
Kdyby se vrhla na hubnutí, tak jej stejně nedosáhne.
Falešná přesvědčení o tom, co nás učiní šťastným, vedou jenom k znepokojování se nad problémem, který doopravdy není tím skutečným problémem. A znepokojování nám sice dává iluzi kontroly, avšak nic nezmění. A navíc vede k úzkosti.
Jaké kroky můžete podniknout tento týden vy?
Zeptejte se sami sebe:
– Jsem připravená řešit skutečný problém, nebo se jenom budu znepokojovat něčím, co problém není?
– To, že vím o problému, který mám, mě zavazuje něco dělat?
– Jaký přínos mi vyřešení problému, který mám, opravdu přinese?
Příště se pobavíme o vnímavosti a následně o pružnosti.
