Naházím to do košíku a nějak to doma zkombinuji

Jedna moje klientka mi na otázku, jak si v týdnu plánuje jídlo a svačiny pro sebe i rodinu, řekla, že to jenom nahází do košíku a nějak to poté doma zkombinuje.

Taky jsem to takhle dělával. Avšak položil jsem klientce otázku, zda ji plánování jídla nějakým způsobem omezuje a zda by jí naopak nemohlo v něčem pomoci. Začali jsme to spolu detailněji probírat, zda je lepší plánovat jídlo, protože to přináší svobodu, anebo neplánovat a zase ji tímto způsobem získat.

Na první pohled to vypadá celkem jednoznačně, ve prospěch neplánování.

ALE JAK TO TEDY DOOPRAVDY JE?

Když si děláte plán, plán čehokoli, z čeho takový plán vychází? Z vašich potřeb, tužeb a přání, ne? A když je to doopravdy na základě těchto parametrů, jak se tedy může takový plán zdát omezující, když jeho cílem je doručit vám to, po čem doopravdy toužíte.

Představte si, že dnes po práci chcete skočit nakoupit. Jak to uděláte s plánováním?

Takhle: Podívám se, co se doma nachází. Napíšu si to. Pokud nejsem doma, zkusím si vzpomenout a to, na co si vzpomenu, zapíšu. Začínám s představou skvělé večeře na dnešní den. Co to bude? Kolik mám na přípravu času? Málo? Mohly by to být třeba rajčata s mozarellou. Zapisuji si rajčata, mozarella, bagety – a dávám si kontrolní otázku: máme olej, balsamico? Jo máme, nic dalšího nepotřebuji.

Co k zítřejší svačině? Jablíčka a banán pro každého – znamená to 4 banány a 4 jablíčka. Moment…Dcera jede reprezentovat školu ve volejbale, takže si píšu – nějakou mussli tyčinku. A pokračuji dál. Co zítra k večeři? Sejdeme se všichni u večeře? Zatím to vypadá, že ano. Kolik mám času na přípravu? Hodinu? Tak to bych mohla i něco uvařit. Možná i trochu víc, ať nám zbyde na popozítřek. Co by to mohlo být? Polévka? Jaká? Fazolovou – tu jsme dlouho neměli. Zapisuji si, co k tomu potřebuji: fazole, smetana, kilo mrkve. Mám doma bobkový list a nové koření? Jo mám, můžu pokračovat dál. Rozumíte?

Občas se mezi to plánování může vmísit telefonát členům rodiny, jestli budou doma, zejména, pokud se jedná o jejich oblíbenou večeři, proto je nejlepší plánovat v den, kdy jste všichni doma. U nás to je většinou neděle, ale vzhledem k tomu, že nakupujeme dvakrát týdně, tak i v týdnu si to musíme vyčíhat. Většinou však známe programy dětí a tak je pouze na nás si říct, kdo kde bude a podle toho plán sestavit.

Myslím, že když navíc zkonzultujete váš výběr se zbylými členy rodiny, před tím než nakoupíte, vyhnete se kyselým „ksichtům“ a nepříjemným poznámkám. Neoblíbená jídla však bývají docela dobrým motivačním faktorem pro účast na dalším kole plánování, kde se budou snažit protlačit do menu své oblíbené jídlo. Takže pokud se Vám nějaké neoblíbené jídlo do týdenního menu dostane, bude to jen k dobru věci a příště se všichni raději diskuse o meníčku zúčastní, než aby se museli přemáhat jíst něco, co jim až tak moc nechutná.
A tak výsledek plánování vyústí do přesné trasy nákupu, na které se lépe odolává akčním cenám výrobků tlačených spotřebitelům ještě před koncem data spotřeby. Nákup a celý jídelníček máte pod kontrolou a veškeré zdraví prospěšné elementy si v takovém jídelníčku snadněji pohlídáte.

Je tohle podle vás svoboda?

DRUHÁ STRANA MINCE

Neplánovat na straně druhé může zprvu vypadat jako větší svoboda, ale pokud si to srovnáte s nákupem, kdy máte plán, uvědomíte si, že jediný, kdo je při nákupu bez plánu ve výhodě, je supermarket, nebo obchod ve kterém nakupujete. Tomu záleží na tom, abyste nakupovali, a je mu jedno, jestli třeba i půlku toho co koupíte, vyhodíte, protože se vám to do data spotřeby nepovedlo zakombinovat a sníst.

Ale jste to vy, kdo je v neustálém stresu, aby:
– Se vám povedlo zakombinovat nakoupené potraviny do nějakých smysluplných jídel
– Se stihlo všechno sníst
– Náhodou něco nedošlo a bylo všeho dostatek
– Se toho moc nevyhazovalo

ZÁVĚR

Svoboda někdy vypadá jako nesvoboda, ale až do chvíle, než si promyslíte jinou cestu a zamyslíte se nad parametry svobody a výběru.