Je na smutek lepší čokoláda, nebo nějaká změna?

Už slyším diplomaty… “Jak kdy..“, by asi byla nejčastější odpověď, že?

Ale kolik z nás si uvědomuje, že chuť na sladké je většinou úspěšný pokus mozku cítit se dobře?

Když si totiž dáme něco sladkého, tak se v mozku vyloučí hormon serotonin, který má zásadní vliv na naši dobrou náladu. Máme ho v těle dostatek…(jen když jsme ve stresu, tak komůrka, ve které se nachází, je zavřená.) A mozek? Ten přirozeně hledá alternativní cesty, jak se k serotoninu dostat i přesto, že komůrka se serotoninem je zavřená.

PROČ to však náš mozek hledá, je důležitější, než to, jestli to najde nebo kde to má hledat. Důvodem, který se skrývá za výpravou mozku po zdrojích, ze kterých si vyrobí serotonin, je, že jsme ve stresu, jsme smutní, naštvaní, máme strach, něco nás trápí a stupeň naší nálady je na nule, nebo níž.

PROČ se v okamžiku, když máme chuť na sladké, nezamyslíme nad tím, co nás trápí, proč jsme smutní, NAŠTVANÍ nebo co nám to vytváří ten nepříjemný stres? Místo toho bez pátrání a zpřístupnění těch podstatných informací do vědomí raději saháme po sladkostech, které nám na chvilku zvednou náladu, a my pocítíme uvolnění a zapomeneme na to, co nás trápí.

Uvědomil jsem si, že když bych začal prodávat serotonin v tabletkách, asi hodně lidí by mohlo zažít pocit, který mají, když si dají například vanilkovou zmrzlinu…KDYKOLIV.

Když se serotonin spotřebuje, přichází minuta pravdy a všechny věci, nálady a rozhodnutí zase vyplavou a musíme jim čelit. „Tak si zase dáme tabletu“, napadne nás. Ano, to můžeme a můžeme to dělat do nekonečna, ale…

Tím, že to donekonečna budeme v sobě utlačovat tak zůstáváme stát, brzdíme evoluci, stagnujeme, umíráme.

Další nával chutí na sladké už můžeme příště vnímat tak, že se za ním něco skrývá. A možná až přespříště… Kdo bude schopen příčinu přinést na světlo a zpracovat ji, nebo projít cestou změny, dosáhne víc, než jenom dobrý pocit ze serotoninu…