Minulý týden jsem si uvědomil, že moje snaha vytvořit si návyk psát denně 500 slov nějak opadla. Není to až tak těžké, myslím, to psaní 500 slov denně, ale minulý týden jsem na to úplně zapomněl a nedal jsem ani jeden den. Zatím to ještě není návyk, ale byl bych hrozně rád, kdyby byl. Přemýšlel jsem nad tím, že čím by to mohlo být a když jsem se podíval do kalendáře, abych našel informace o tom, co jsem místo toho dělal, tak schůzky, telefonáty, emaily. Všechno důležité věci. Nejhorší na tom je, že jsem si uvědomil, že až na schůzky jsem vše mohl vyřídit v jinou dobu, mohl jsem si to přeorganizovat tak, abych měl čas na svých 500 slov. Náhodou, když jsem si prohlížel historii na youtube, jsem si vzpomněl, že jsem se díval na jedno video o prokrastinaci, které mě docela oslovilo. Uvědomil jsem si, že po jeho shlédnutí se mi to najednou nějak přeskládalo a aniž bych o tom věděl, měl jsem najednou jiný, nový cíl. Být efektivní a vyřizovat vše včas. Tento nový cíl však vytlačil ten starý – 500 slov. A nikdo mi o tom nic neřekl!!!
No jo, no…Inspirace je mrcha, ta nás osloví, ani nevíme jak, a už v tom lítáme. A změny se pak už do našeho života hrnou. Ani se nestačíme divit. Pocit štěstí ze změny vystřídá pocit marnosti, který zažíváme poté, co se na cestě změny neudržíme.
Skutečná změna provázená vyššími emocemi se koná až tehdy, když si z něčeho nového vytvoříme návyk. Tvorba návyků je věda, proto jsem designoval svoje programy právě tímto směrem. Kde není návyk, tam se změna nekoná a nastává jojo efekt. Jojo efekt, jak určitě víte, vede k pocitům marnosti a neštěstí. Je jedno, jestli se jedná o 500 slov, úbytek na váze, nebo uzdravení.
Mít cíl je důležitou součástí tvorby návyků.
Když si vytyčíme cíl – vytvořit si jeden návyk – například sníst denně 4 kusy ovoce, pak mu můžeme věnovat 100% pozornosti a energie. Pokud jsou ale cíle dva, třeba 4 kusy ovoce a k tomu ranní běh, tak na každý zbyde jenom 50%, a čím víc cílů je, tím těžší je udržet je v pozornosti.
Pokud například začínáte s ovocem, několik prvních dnů potřebujete vynaložit větší vůli k tomu, abyste svého cíle dosáhli – koupit si ovoce, očistit si jej a umýt, sníst ho ve správný čas. Každý den, do konce týdne, do konce měsíce, do konce roku. Najednou se z toho stane návyk a vy už nepřemýšlíte, jestli ano nebo ne. Je to součást vašeho života, stejně jako mytí zubů, o kterých rovněž každé ráno nepřemýšlíte a nenastavujete si alarmy a upomínky a nepotřebujete k tomu nějaké motivační videa.
Pokud si však ke svému cíli – 4 kusy ovoce denně přidáte ještě další návyk, třeba denní běhání, může se vám to celé rozsypat. Hlavně na začátku změny potřebujete volnou vůli k tomu, abyste svých prvních kroků a úspěchů dosáhli.
Nevím, zda si to uvědomujete, ale každý den má člověk k dispozici hrnek vůle a je na něm, na co si jeho obsah vypotřebuje. Pokud to bude na ranní vstávání, pak to bude na ranní vstávání, pokud na manažerská rozhodnutí, pak to bude na manažerská rozhodnutí. Je to na každém z nás, na co si naši vůli vypotřebujeme. Může se vám stát, že přes den v práci si svůj hrnek vůle vypotřebujete a poté vám už večer nezbyde čas na to, abyste vyrazili na svůj běh, nebo na to, abyste dokázali odolávat nějakým nezdravým mlsům, které vám ještě zbyly z víkendu…
Proto je důležité začít si tvořit návyky postupně po jednom, jinak vás to rozhodí a nebudete mít sílu to zvládnout.
Jak na to? Na začátku si stanovte cíl. Jen jeden návyk – pracujte na něm 14 dní – ověřte si, jestli jste v pohodě, jestli to máte v takovém automatickém režimu, že už na to nemusíte myslet, že už to jde samo. Tak jako mytí zubů. Pokud ano, můžete si stanovit další cíl a začít. budete mít volnou vůli, která vám zbyla z prvního návyku, který se vám právě vytvořil na ten další. Po přidání dalšího návyku několik dnů sledujte, jestli náhodou nešidíte ten první návyk, zda náhodou nemusíte vynakládat nějak moc energie, abyste jej dodržela.
Pokud ne, pokračujte s druhým návykem. Pokud ano, odložte o týden druhý návyk a po týdnu se k němu opět vraťte. A celý proces přidání zopakujte.
Když se na to podíváte, řeknete si, že tohle jste již zažívala od batolete. Vezměte si například cíl –postavit se na nožičky. Patrně si na to nevzpomínáte, ale určitě jste musela udělat několik pokusů, abyste se postavila. Vždy jste to vyzkoušela, spadla, vyzkoušela, spadla a vyzkoušela a nakonec zůstala stát. Pak jste pracovala několik dnů na tom, abyste dokázala stát. Pak nastal měsíc stání a pohupování. Pak první krok. Pak zase návrat ke stání a pohupování…Až když jste měla nacvičené stání, mohla jste se pustit ke tvorbě dalšího návyku.
Všechny tyto techniky už známe. Používáme je i v práci, doma, ve sportu, s dětmi. Mnohdy však zapomínáme na to nejdůležitější. Na sebe.
Začněte na sebe myslet až na prvním místě. Vytvoříte si šťastný život a budete moci své štěstí dál rozdávat. Nemůžete rozdávat něco, co nemáte.
