Když jsem byl před několika lety na meditačním retreatu, kde jsem se učil pod vedením budhistického mnicha Bhanteho Sujivu meditovat, tak si přesně vybavuji ten pocit, kdy nám při úvodních instrukcích vysvětlil, že si máme uvolnit tělo a pak řekl: „…a teď budete pozorovat zvedání a klesání břicha. Všechny ty počitky a pocity, které tam vznikají.“ Moje první otázka, kterou jsem si hned poté položil, byla: „Cože? To budu dalších 14 dnů 12 hodin denně pozorovat zvedání a klesání břicha?“

Dlouhé hodiny jsem seděl na meditačním polštáři a mezi usínáním, polospánkem, procitnutím a záblesky snů jsem se snažil pozorovat klesání a zvedání svého břicha. Ono to asi ani nebylo moje břicho. Moje mysl, která byla po těch letech, kdy jsem jí vůbec nevěnoval pozornost, naspeedovaná, nekultivovaná a nechtěla se jen tak nechat ochočit. Proto břicho, které jsem v těch vteřinách, ve kterých se mi povedlo neusnout a přinutit ji k vnímání pocitů břicha, bylo možná břicho někoho jiného. Ano někoho jiného, Možná Bruce Leeho:-)

…byl to prostě obraz břicha v mojí mysli, které se nějak zvedalo a nějak klesalo. Nebyl jsem schopný po dobu delší než minutu udržet pozornost na procesu zvedání a klesání břicha, aniž bych buď nezačal usínat, nebo aby mě moje mysl prostřednictvím nějakého vnějšího podnětu neodvedla někam mimo meditační místnost. Stačilo, aby zapípal nějaký ptáček a už jsem přemýšlel o nějaké situaci z minulosti.
Každý den jsme měli s Bhantem pohovor, svých 60 sekund mluvení, kde jsme se ho mohli zeptat na cokoli, jinak jsme celé dny vůbec nemluvili. Kladl jsem mu neustále tu samou otázku, kdy už se konečně moje mysl nechá ovládat mým vědomím a nebude, jako nějaká opice, skákat tam kam se jí zachce a promítat mi břicho někoho jiného. Jednou to měla být jemnost, se kterou jsem ji měl zdolat, podruhé zase pocit zájmu, ale až na sedmý den se to najednou zlomilo.

Ze závěsu mlhy se najednou objevilo konečně moje břicho a já jsem pochopil, že ty desítky let, kdy jsem si myslel, že to mám pod kontrolou, jsem to vlastně neměl.

První dny po návratu z retreatu jsem poctivě meditoval, pak jsem vynechával čím dál tím delší období. Až jsem se jednoho rána probudil s tím klasickým myšlenkovým šumem. Prostě probuzení, kdy najednou mysl začala opět sama házet do vědomí myšlenkové proudy, které mě to ráno ani trochu nezajímaly. Byl to jasný signál, že potřebuji opět začít meditovat. Po pár dnech se ranní klid mysli znovunavrátil a já jsem se probouzel do tichého rána s pocitem, že mám vše pod kontrolou.

Meditace ovšem není pro Evropany přirozenou aktivitou a tak jsem hledal nějaké další aktivity, které by se alespoň trochu přiblížily tréninku všímavosti. A našel jsem. Našel jsem meditaci, která je navíc doplněna parádním cvičením. Tou meditací je Bikram Yoga. Meditace, ve které se ani nemůžete soustředit na něco jiného, než na svoje tělo, které ovládáte podle pokynů instruktora. Tam, v té místnosti, na své podložce, na které strávíte 90 minut, tam skutečně dostanete pod kontrolu nejen svou mysl, ale také svoje tělo, které prostřednictvím neuvěřitelně propracované posloupnosti a skladbě cviků se dostanete zpět do stavu, kde tělo i mysl žijí v souladu a vzájemně se doplňují. Tak jako pravidelná meditace vám přinese výsledky taky i cvičení Bikram Yogy vás dostane do formy, pokud ji budete cvičit pravidelně, ale to jste už zajisté věděli.:-)

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Překonám se raději sportem, než..

Medvídek 2010

 

Odběr novinek...článků a receptů.

Odběr novinek...článků a receptů.

Přidejte se k fanouškům zdravé stravy a zdravého životního stylu. Že teprve začínáte? Nevadí. Nové články, nebo recepty odkazují na související...a navíc se kdykoli můžete zeptat. Rád odpovím.

Úspěšné přihlášení!

Pin It on Pinterest

Share This