Náš život je založený na pestrosti a růstu. Těmto dvěma samozřejmostem, které každý vítá a má tak rád, však předchází konec. Konec něčeho, co už nefunguje, umřelo, nebo je odsouzeno k zániku. Když se chceme posunout ve svých životech dál, směrem k lepšímu, směrem k sobě, je nutné, abychom uvěřili, že je to možné jenom tehdy, když to staré opustíme a zanecháme minulosti.

Fakt, že všechno je pomíjivé, ještě nemusí znamenat, že všechno je nepodstatné, neúplné, neužitečné, nebo povrchní. Může to však znamenat naději, že cesta k dokonalosti vede přes pochopení základní povahy všech věcí, událostí a lidských vztahů – pomíjivosti a tedy i pochopení začátků a konců.

Posun dál však nemůžeme realizovat se starým vercajkem – myšlením, které si pouze přizpůsobujeme tomu, co jsme v životě dosáhli. I když nás naše zkušenosti dovedly až sem, do tohoto místa, kde se teď nacházíme, jsou to právě ony, které nás v dalším posunu brzdí. Jak?

Jakmile začneme o změnách přemýšlet, objeví se strach. Pokud však úvodní strach překonáme tím, že uvěříme, že změna je možná, ještě nemáme vyhráno.

Všechno se zrychluje a tato doba nám doporučuje vybírat si pouze ověřená řešení, abychom neztráceli čas zkoušením. Co je ale tím ověřeným řešením pro nás? Každý z nás je jedinečný a je nás tady něco přes 7 miliard lidí, takže když se nám někdo snaží říct, že má pro nás řešení a ani nezná naši oblíbenou barvu, tak mu uvěříme? A jak musí vypadat, abychom mu uvěřili?

Musí být v televizi, nebo stačí, když bude v nějakém časopisu? Muselo jej vyzkoušet alespoň 100 lidí, abychom do toho šli? Potřebujeme vidět výsledky, nebo nám stačí počet lajků na sociálních sítích? K odpovědi se můžeme přiblížit přes hlubší sebepoznání.

My se potřebujeme se sebou více SEZNÁMIT. Potřebujeme vědět, co je pro nás dobré a co nikoli. Když nevíme, co nás baví, jak můžeme vědět co je pro nás dobré?

Před televizí, v hospodě s kamarády, v kině, nebo v obchodním centru se to nedovíme.

Blíží se konec roku a spolu s ním i jeden konec, který všichni oslavují a těší se z toho, že uvolní místo pro další, lepší, zdravější a krásnější. Zkuste si pro sebe najít chvilku, ve které si uvědomte, co je pro vás dobré, co vás baví, co vám chutná a co je další konec, který vás čeká.

Může to být věc, stav, nebo vztah. Podívejte se tomuto konci do očí, poděkujte… úplně stejně jako poděkujeme za krásný rok 2014, který jsme na této planetě společně prožili. Sledujte, jak se ten konec, který se blíží, už pomalu chystá k odchodu. Stejně jako rok, že ano? Je to pro to, aby se uvolnilo místo na nové věci, události, stavy a vztahy a mohlo přijít zase něco nového.

Hezký článek viďte!!! Já jsem ho však nepsal proto, abyste si odnesli fajn
pocit, ale proto, abyste se víc poznali.

Takže vemte si červenou mašli, stuhu, nebo cokoli, co se dá uvázat. Když nemáte, poslouží i toaleťák 🙂

Uvažte mašli na kliku okna, na lustr, lampu nebo ji přilepte na roh televize.

Postavte se rovně a slibte si, poté co ji uvážete, že tu mašli, stuhu, nebo toaleťák sundáte, až si sami se sebou sednete, nebo vyberete se na procházku, na které se znovu se sebou seznámíte.

Přiznáte si věci, které se vám líbí, ale i ty, které se vám nelíbí. Určitě si uvědomíte, že něco končí. Zhluboka se nadechněte a poděkujte za to. Za to co odchází, ale i za to, že se tam vytvoří nový prostor, pro něco nové.

…A pak to krok po kroku začněte dělat.
Další články

Volná a obsazená voda jsou klíčem k pochopení pitného režimu

Krvavé pomeranče – už jste je měli?

Pin It on Pinterest

Share This

Odběr novinek...článků a receptů.

Přidejte se k fanouškům zdravé stravy a zdravého životního stylu. Že teprve začínáte? Nevadí. Nové články, nebo recepty odkazují na související...a navíc se kdykoli můžete zeptat. Rád odpovím.

Úspěšné přihlášení!